Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzduch se ještě chvěl zlým kouzlem.

Hlavou mu proletělo naráz tisíc vzpomínek. Setkání ve vlaku, podkrovní pokojík v Doupěti, vítězství ve famfrpálu, cesta létajícím autem, dvě postavy pod neviditelným pláštěm… Tisíc společných okamžiků. Už k nim žádný další nepřidá.

Znal to. Několikrát to zažil. V prvním ročníku, když se při kouzelnických šachách po útoku královny řítil ze sedla koně, ve třetím, když ho černý pes vlekl do škvíry pod vrbou mlátičkou, a o pár let později, když bojoval v Křiklanově kabinetu zoufalý boj se zrádným jedem. I tehdy se bál. Ale nikdy to nebylo takové, vždycky cítil naději, věřil, že je něco nebo někdo zachrání. Hloupá, dětinská víra.

Nechtěně zavadil pohledem o vlastní nohu a v mysli se zformovala ještě jedna vzpomínka. Vybavila se mu chvilka, kdy pod vlivem Weasleyovských laskavých laskonek na kratičký okamžik projevil obdiv k jeho květovaným ponožkám. Fialinka… Ano, tak to řekl. Směšné slovo. Přesto si bláhově přál ho zase slyšet. Nelogická myšlenka v absurdní vteřině, kdy se svět zastavil.

Vzduch se ještě chvěl zlým kouzlem. Ještě se z něj zcela nevytratil slabý zelený třpyt, který po sobě zanechává kletba, která se nepromíjí. Kletba, před kterou Harryho Pottera vlastním tělem ochránil jeho nejlepší přítel.

KONEC

-------------------------------------------------------------------------------

Poznámka:

Vysvětlení k poslední vzpomínce najdete v povídce Laskavé laskonky od Corny. Doporučuju - ta je totiž narozdíl o té mé humorná.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář