Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dostala jsem poněkud otřepané téma - první láska našeho milého Severuse. Osobně si nemyslím, že by právě láska takhle ovlivnila klíčové rozhodnutí tohoto muže, ale ona píseň se náhle objevila v mé hlavě a tak se k oné kapitole šesté knihy hodila, že zřejmě sama vedla moje prsty po klávesnici. Prostě trocha fikce ve fanfiction.

Songfic dle stejnojmenné písně od skupiny AG Flek.

 

* * * * * * *

  

Nadešel asi poslední den
podívej celá planeta blázní
já neuroním
ani slzu pro ni
jen zamknu dům

Přecházel tiše pokojem. Na stole ležela nepovšimnuta rozevřená kniha, ale on neměl na čtení myšlenky. Byl příliš nervózní, příliš rozechvělý. Události poslední hodiny se podepsaly na jeho vždy bezchybném sebeovládání, takže teď byl rád, že je v místnosti sám a může konečně odhodit svou dokonalou masku. Nikdy by nepřipustil, aby ho kdokoliv takhle viděl.

Černé vlasy padaly přes nažloutlý obličej a v bledém světle se daly rozpoznat jeho strhané rysy. Ústa, obvykle pevně semknutá nebo zčeřená škodolibým úsměškem, byla mírně pootevřená a jazyk co chvíli svlažoval rty popraskané jako v horečce. V černých očích, představujících pro veškerý svět studený ledový kámen, se drobné plamínky svíček odrážely jako ve studni. Snad proto, že i v nich se rodil pramen?

Ne! Neuronil žádnou slzu tenkrát, neudělá to ani dnes. Bylo to jeho rozhodnutí. Věděl, co dělá.

Půjdu po kolejích až na konečnou
hle jak mám krok vojensky rázný
nezastavím ani na červenou
na truc předpisům

Nechtěl vzpomínat, ale jeho vlastní myšlenky ho neposlechly. Jako na staré zašlé fotografii se před ním objevilo malé nádražíčko, oživlé veselými hlasy studentů. S přehledem svých patnácti let obcházel vyjevené prváky a hrnul se ke kočárům stojícím na cestě před stanicí. Pevně svíral rukou držadlo velkého kufru a druhou rozrážel davy.

Náhle kdosi poblíž něj vykřikl. Rozmrzele se otočil a podíval se za sebe. Jako přimražen zůstal stál a hleděl do těch nejkrásnější očí, jaké kdy v životě viděl. Byly modré jako klidná jezerní hladina, pro tuto chvíli zčeřená temnými skvrnami bolesti. Dívka seděla zkroucená na zemi a se zaťatými zuby si držela poraněnou nohu, do které ji před chvílí nešetrně udeřil svým kufrem.

Pustil držadlo a natáhl k dívce ruku. Nedokázal zformulovat to omluvné slůvko, ale bolest z jejích očích přesto ustoupila. Opatrně se zvedla a udělala několik nejistých kroků. Pak odhodila přes rameno blonďatý cop a pohlédla na něj. Úsměv, kterým ho obdařila, mu pronikl až do morku kostí.

Ještě večer, když usínal ve Zmijozelské ložnici, mu ten úsměv zářil do tmy víc než plamínky tisíců svíček.

Tak tady mě máš
můžeš říkat klidně co chceš
zbylo tak málo slov tak málo vět
co nelžou

Dnes tu seděla proti němu. Ještě před několika málo okamžiky byla pohovka prohnuta pod její vahou. V pokoji dosud cítil slabou vůni jejího parfému. Obdivoval ji. I přes hrůzu, kterou si nesla v sobě, zůstávala ženou. Tou ženou, kterou z povzdálí viděl rozkvétat.

Je krásná. I když trápení a strach poznamenaly její tvář, stále v ní viděl ty rysy, které si pamatoval z prvního setkání. Pro něj byla napořád jemnou květinou, po níž nosila jméno. Kolikrát se před lety za ní bezhlesně plížil po studených chodbách hradu nebo provázel očima každý její krok po Velké síni. Neměla o tom nejmenší tušení. Tajně se pasoval do role jejího přítele a jí i sobě dal slib, že ji bude navždy chránit.

Už si nebudeme hrát na román
setři růž nikdo nás nenatáčí
je poslední den
a zbyla nám jen
miska cukroví

Měl před očima její bledou tvář, na které teď chyběl plachý úsměv, a tak snad ani nevnímal, co mu říká. Dokud nepadlo to jméno. Proč? Proč po něm chce právě tohle? I ona…

Ano, věděl, koho si vzala za muže. Znal jeho názory a postoje. Ale chtěl věřit, že ona je jiná, že tohle by nikdy nepožadovala, že v sobě chová vyšší cíle a ideály. Nedokázal pochopit, co ji k tomu vede. Je to opravdu jen láska k synovi nebo také touží po odlesku slávy?

Jenomže – přišla kvůli tomu. Chce, aby mu pomohl, jako by to byl jeho syn. Kdyby věděla, co k ní léta cítí, možná by si to rozmyslela. Ačkoliv – on je přece logickým řešením. Mužem, který stojí nejblíže centru dění. Jediný ze Smrtijedů, který to může udělat.

Jediný, který musí odmítnout.

Ať všechny hospody dnes doženou plán
ať svět z posledního pije a tančí
já nebudu pít
nechám naplno znít
v hlavě všechno co mám

Natáhl ruku po láhvi se zbytky skřítkovského vína. Neobtěžoval se s naléváním a přihnul si přímo z ní. Možná by se mněl opít. Tenkrát to udělal. Ale díky tomu ví, že to nepomohlo. Na takové rány nepomáhá žádný lék.

Obrátil stránku v pomyslném albu a před vnitřním zrakem se objevily ztemnělé chodby hradu. Tiché šero v zákoutích za sochami a brněním, za těžkými sametovými závěsy v oknech. Otevřené výklenky nabízející svou ochrannou náruč tajným nočním poutníkům a milencům.

Nešpehoval je. Vracel se těsně před večerkou z knihovny, když tu na spoře osvětlené chodbě zaslechl slabý šepot. Spíš ze zvyku než ze zvědavosti opatrně nakoukl za roh. Stáli tam. Blízko sebe, paže ovinuté jeden kolem druhého. Dvojí lesk světlých vlasů. Polibek, kterého byl nechtěně svědkem, se mu vpálil do mozku místo zářivého úsměvu jako cejch.

Pozvali ho na svatbu. Vskutku šlechetné gesto. Hned, jak to bylo jen trochu možné, utekl z bujarého veselí do zapadlé špinavé hospody a opil se do němoty. Naprosto zbytečně. Když se druhý den odpoledne probral, byla pořád vdaná.

Žádný slib z těch co jsem ti dal
nejde vyplnit a nejde vzít zpátky
tak ať točí se svět
mladší o deset let
na desce Jethro Tull

Útočné otázky ho vrátily zpět do přítomnosti. Automaticky pronášel připravené odpovědi, stokrát prověřené přísným pohledem Pána zla. Nejen pohledem… Nepovažoval to za důležité. Teď ani předtím. Svou cestu si už dávno vybral. Našel si směr, kterým se ubírat a všechna rozhodnutí, která udělal, uskutečnil s plným vědomím toho, co můžou přinést.

Posadil se za stůl a složil hlavu do dlaní. Nyní byl znovu nucen volit. Mezi láskou a nadějí. Zoufalou sebezničující láskou k cizí ženě a jednou z posledních nadějí celého kouzelnického světa. Má vůbec právo jim ji vzít?

Ať platí aspoň dnes co dřív jsem jen lhal
Carpe diem život je krátký
v tvých očích je klid
a já nemám chuť snít
co by bylo dál

Nemohl jinak. Ten slib jí dal přece už kdysi dávno. Dnes ho pouze vyslovil nahlas. Zděšen svým rozhodnutím se vpíjel do modrých očí, které mu pořád zdály být nejkrásnější na světě. Jeho obličej byl naprosto netečný, nedalo se z něj vyčíst, jaký boj se v něm odehrává. Nechtěl to udělat. Věděl, že se tím zpronevěří sám sobě, že ublíží. Nesplní jiné sliby a zaplatí za to.

Náhle mu na tom ale přestalo záležet. Nikdo a nic nebylo tak důležité jako klid a mír, který se jí rozhostil ve tváři po jeho přikývnutí.

Poklekl. Bůhví, proč mu to připadalo jako svatební obřad.

Tak tady mě máš
můžeš říkat klidně co chceš
zbylo tak málo slov tak málo vět…

„Tak přísahám,“ vydechl a sklopil zrak k ohnivému jazyku, který se pevně obtočil kolem jejich spojených rukou jako hořící had.

Obrazek

KONEC

         

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Yas, 11. 1. 2011 15:46)

Nádherný příběh, moc se mi líbil.
Děkuji...
Po shlédnutí šestého dílu mi k Severusovi víc sedí Narcisa. Nikdy bych to neřekla, ale ta scéna ve filmu s Narcisou byla prostě perfektní - precizně zahraná. :)

Láska...

(Abigail, 25. 11. 2010 19:28)

Já nesouhlasím, nesouhlasím s tou myšlenkou hned v úvodu, já totiž věřím, že jeho rozhodnutí ovlivnila láska, bohužel tedy věřím ale v tu druhou, v tu "méně logickou", čili v Lily. Narcisa, Narcisu jsem vždycky považovala za ženu, kterou mohl mít rád, ale vždycky až jako druhou. Možná proto mi v té povídce něco nesedí. Nevím, napsaná je skvěle, některé ty myšlenkové pochody mě fascinují, jak jsou podobné tomu Snapeovi, kterého "znám" já, ale i tak... Opravdu líbit, se mi na ní líbí až ten konec. A ten se mi líbí moc.

Re: Láska...

(Jacomo, 25. 11. 2010 19:34)

Příběh jsem psala ještě před sedmým dílem, kdy mi teorie o lásce k Lily připadala jako ten nejméně pravděpodobný důvod Severusova konání, protože byla nejprůhlednější. Inu, spletla jsem se.
Na druhou stranu jsem ráda, když někdo napíše i to, že se mu námět nelíbí nebo mu nesedí. Všichni máme právo na vlastní názor a je dobře, když slepě nepřebíráme myšlení svého okolí.
Takže - děkuji. A hodně.

krása

(Zuzana, 25. 5. 2010 22:36)

Ja som tu nenechala koment? To nezvyknem robiť, keď si niečo prečítam tak aspoň poďakujem. Možno ma niečo vyrušilo tak teraz ďakujem dvakrát. Viem, že som toto už čítala a bola som nadšená. Krásny príbeh a zaujímavý nápad. Narcisa by sa mi k Severusovi hodila asi ešte viac ako Lily. A samozrejme by bolo logickejšie, že sa vydala za Luciusa, Lily som nikdy nepochopila. Nádherná veta tá:"Když se druhý den odpoledne probral, byla pořád vdaná." a ešte ich je tam veľa, ale to by som sem musela skopírovať skoro celú poviedku.

Díky

(Jacomo, 22. 1. 2008 9:01)

Děkuji XenoPheX za odkaz, přidám ho přímo do povídky.

Odkaz na píseň

(XenoPheX, 18. 1. 2008 11:22)

Pro zájemce odkaz na píseň:

http://youtube.com/watch?v=OKI6rkKmYA0

:-)

(zlatonka, 19. 7. 2007 22:16)

Zase jedna povídka, která se mi líbila... :-)
Má to velice zajímavý nápad. :-)
Mne by rozhodně něco takového nenapadlo. :-) (což ale není taková pochvala, protože mne nenapadá spousta důležitých nebo zajímavých věcí)

oprava

(Peggie, 20. 5. 2007 22:06)

... vážně se omlouvám za to "povedené"... komentář jsem psala s přestávkami - koukám na Ztracence a zřejmě nezvládnu dělat více činností najednou jako správná ženská ;-)... takže za ty druhé povedené si dosaďte třeba výborné, skvělé, báječné nebo něco podobného... =)

komentář

(Peggie, 20. 5. 2007 21:46)

... hm... Severuse Snapea není nikdy dost, že ;-)
... moc pěkný název... připomíná mi jednu hodinu latiny a jednu nesprávnou odpověď, která rozesmála celou třídu =)
... jsem asi pitomá, ale uběhla snad třetina povídky, než mi došlo, koho myslíš... s tou třetinou si nejsem zcela jistá %-)
... povedené seznámení... taky bych se nechala s radostí majznout kufrem (podle potřeby i jakýmkoli jiným předmětem)
... v neposlední řadě chválím výběr písně... o hudbu se moc nezajímám, ale píseň z téhle povídky bych si přečetla velmi ráda - nemáš odkaz?

... podle mě je tohle velmi povedená povídka (pokud mohu soudit), i když jisté myšlenky mi k Severusovi úplně nesedí (Severus je přece příliš dokonalý na to, aby měl něco jako... ehm depresi)...

"Když se druhý den odpoledne probral, byla pořád vdaná."
... velmi povedená věta... vystihující, řekla bych =)