Shrnutí:
Mám v sobě plno smutku a rozčarování z toho, co teď v poslední době čtu na různých stránkách. Tak jsem se z toho pokusila vypsat.
Za inspiraci děkuji paní Rowlingové, panu Medkovi a Moudrému klobouku. Všem rovným dílem.
Co trápí duši sovy
Věnováno Atet a Chalibdě
Od času, kdy jsem přišla k vám, přešlo snad tisíc let
A já jsem dosud v úžasu, co skýtá internet.
V anglických webech počíst si jen nejchytřejším dáno
Zato, když tenhle jazyk znáš, zkrásní ti mnohé ráno
Někoho možná Časožrout přivedl ke svým branám
A jestli umíš dobře psát, vyhneš se jeho ranám
Kdo inspirace hodně má, pro toho cesta jistá –
Na vlastních stránkách bude mít pro díla svá dost místa
Ostatní všichni zůstanou na starém dobrém fanu
Kde snad poněkud plno je – jak ve Weasleyovském stanu
Je přece mnohem více cest, kterými se dá jíti
A nejhezčí je na tom to, že všechny můžeš míti
Chytám slovíčka do sítí, do větiček je skládám
A když má drzost zvítězí, před oči vám je vkládám
V tajemných chodbách budečských se šnekem hovor vedu
Zkouším, jestli snad na to mám, jestli to taky svedu
Jsem v tom zkrátka až po uši – to je to, co mě leká
A ani klobouk z Bradavic netuší, co mě čeká
Když jednoho dne po ránu příjemný pocit zmizel
Neb jak můj rozhled mohutněl, v srdce mi vešla svízel
Přemnohá hezká povídka už sirotkem se stala
Chybí jí konec nebo snad autora voda vzala?
Co potom teprv písmenka, čárky a uvozovky,
Těch schází všude po stránkách snad málem celé stovky
Hrstka statečných nadšenců tu nastavuje záda
Mně se však při tom na mysl jméno Don Quichot vkrádá
Ač křičí: „Save Our Souls!“ od rána do setmění
Tak ve většině povídek málo se toho změní
Vítr ze skotských vrchovin už příliš dlouho mlčí
A mezi řady fanoušků plíží se stíny vlčí
Jakousi kletbou nedobrou odchází nyní tací,
Pro které příběh Harryho náhle své kouzlo ztrácí
Loučí se Griffy, Dott i Gwind, jen Merlinví, kdo ještě
A na mé tváři po čtení zůstavaj´stopy deště
Otvírám stránku za stránkou a čtu ta slova smutná
Opravdu nevím, vážení, zda je ta změna nutná
A k tomu všemu tu i tam druh se druhem se bije
Mám strach, že tohle období fanfiction nepřežije
Chybí nám moudrost Brumbála a lehkost Siriuse
Když ti, kteří je milují, se hádaj´ v jednom kuse.
Dědictví divné přines´ čas, horší je Salazara
Protože někde uvnitř nás budí se stvůra stará
Prozatím máme naději, že zmizí stopy falší
Ale co pak, až jedenkrát nepřijde kniha další?
Zůstanou nám jen vzpomínky a trocha nostalgie
Nad světem, který nám stvořila královna Jo z Anglie?
Smutek se vtírá do srdce, však proč dál plýtvat slovy
Vždyť koho vůbec zajímá, čím trpí duše sovy
Nezbývá než si vzpomenout, co Moudrý klobouk radí
Když tmou ke vratům Bradavic blíží se oči hadí
Měli bychom se sjednotit, za jeden táhnout provaz
Jinak se zevnitř zhroutíme, to je má zpráva pro vás
Kéž zjeví se zas Nebelvír, Rowena, Helga z Mrzimoru
A mezi lidmi z fanfiction nebude víc stín sporu