Na sovích křídlech

25. kapitola: Mimo - 2. část

Originál celé kapitoly najdete na www.fanfiction.net/s/2542183/25/Not-Only-a-Granger

Za pomocné tlapky děkuji mému světýlku Calwen

* * *

Severus rázoval dlouhými kroky chodbami hradu. K tomu všemu, s čím se právě teď potřeboval vypořádat, rozhodně nepotřeboval ještě Hermionu Grangerovou. Dokud se o ní Minerva nezmínila, vůbec si její nepřítomnost neuvědomil - poprvé za tento týden. Právě teď se s ní nepotřeboval bezprostředně setkat.

Probuzení z dalšího snu o rtech, dlaních na jeho tváři a slovech vyznání způsobilo, že dnes ráno vkročil do koupelny pěkně rozmrzelý. Při metodickém mytí se zlobil na své zrádné myšlenky. Prošel ranním rituálem se strohým zamračením na tváři, dokonce se ani neobtěžoval zabývat výčitkami, kterými předchozí ráno sám sobě spílal v zrcadle. Prostě se na sebe zamračil a opustil koupelnu, aby se oblékl a vyrazil ze svého bytu ve sklepení do dne, který sliboval být dalším peklem na zemi.

Teď už věděl, že peklo bylo slabé slovo. Jako každý den, než odešel, zkontroloval stav synovy nálady. Šedá barva jeho kouzelného lektvaru mu vytěsnila z mysli všechny další myšlenky. Nic nebylo důležitější než najít Nathana.

Teď měl syna na ošetřovně a před sebou učení třídy tupohlavců a setkání s Hermionou Grangerovu. Bolest hlavy mu připomněla, že ani neměl čas vypít si trochu kávy.

Severus se vrátil do svého bytu a zabouchl za sebou dveře, přičemž se při bodnutí bolesti, které ten hlasitý zvuk vyvolal, zašklebil. Nakráčel přímo do kuchyňky a připravil si šálek kávy. Poté se zhroutil do křesla a usrkával ze silného nápoje. Doufal, že to část bolesti rozptýlí, ale když se tak nestalo, přitiskl si prsty na oči a chvíli tak setrval. Lektvar na bolest hlavy, napadlo ho. Tichým kouzlem si přivolal lahvičku, která mu přistála přímo v dlani. Odzátkoval ji a napil se, aniž by se pozastavil nad odpornou příchutí.

V tiché místnosti bolest hlavy ustoupila a Severus si začal přivolávat knihy z polic. Na konferenčním stolku jich teď spočívala velká hromada a některé z nich by možná mohly přinést nějaký náhled na prokletí, které jeho syna zasáhlo. Při pohledu na to množství protáhl obličej, ale někde začít musel. Sebral z vršku hromady první tři svazky a zamířil na dopolední vyučování.

Výklad zkrátil na minimum a brzy třeťáky z Mrzimoru a Havraspáru odkázal na stránku v učebnici, kde najdou lektvar, který mají uvařit. Nemusel je dvakrát varovat, že během hodiny nebude tolerovat žádné vyrušování a povídání - zřejmě prvních dvacet bodů, které sebral během výkladu, stačilo, aby viděli, že není v nejlepší náladě.

První kniha, kterou prošel, neobsahovala žádné užitečné informace o tom, co mohlo jeho syna postihnout. Stále se snažil pochopit, jak mohl být chlapec prokletý přímo pod jeho poněkud velkým nosem. Měl si být vědom toho, že se něco stalo, že něco není v pořádku. Stále pročítal synovu “poštu od fanoušků”, ale před jeho podezřívavýma očima se neobjevilo nic skutečně nebezpečného. Očividně mu něco nebo někdo unikl.

Severus vstal od stolu a vydal se na obchůzku po třídě, aby zkontroloval kotlíky nervózních studentů. Grangerové očividně také nějaké stopy, které je mohly varovat před tím, co by se mohlo stát, unikly, ale Severus neočekával, že si něčeho povšimne. Ta ženská byly neuvěřitelně slepá - ke všemu - a on se s ní brzy setká poté, co předvedla jednu z jejích největších ukázek slepoty. Ne-li tu největší.

Sebral dva body slečně Landersové za příliš urputné míchání. Myslet na tu ženu bylo frustrující. Občas ho zmátla svou inteligencí, viděním do věcí a předvídáním událostí, ale tyto momenty byly nyní zcela zastíněny. Cestou zpět ke stolu se zamračil. Na někoho s tak nepružnou myslí byly její rty příliš měkké… O tomhle teď opravdu nechtěl přemýšlet.

Otevřel druhou knihu a zaměřil se na Nathanův problém. Věděl, že Poppy vyloučila jakékoliv prokletí školní úrovně, přesto je nevylučoval. Přestal se divit tomu, co jsou ti tupohlavci schopni provést, dokonce i když se nesnaží. To samozřejmě velice rozšiřovalo okruh jeho pátrání po léčbě, ale nechtěl uvažovat příliš zjednodušeně a přehlédnout očividné.

Další kniha bez prokletí odpovídající tomu, co se s Nathanem stalo. Jak je možné, že nikdo z jeho kamarádů nic neviděl? Pokud byl Nathan zasažen, když už spal, některý z těch nebelvírů musel něco slyšet nebo vidět. Potřeboval je vyslechnout. Měl by to udělat hned po této hodině…

Jenže po této hodině se měl přemístit do Londýna za Grangerovou. Promnul si oči a zavřel knihu, kterou sotva otevřel. Proč ho musela atakovat svými tak poddajnými rty? A zastihla ho nepřipraveného. Severus Snape nenáviděl překvapení. Co si s ní počne? Hodina už téměř skončila, takže si v duchu říkal, že musí myslet rychle; jako kdyby se mu nějaká přijatelná odpověď, na kterou během všech těch dnů nepřišel, mohla náhle zhmotnit v hlavě.

Sáhl po třetí knize, kterou si přinesl z bytu, a pokusil se znovu soustředit. Když došel do poloviny, už si byl vědom, že ani v této nebylo nic užitečného, co by ho posunulo někam dál. Studenti mu mezitím odevzdali lahvičky se vzorky a opustili sklepení. Osaměl ve třídě, aniž by získal některou z odpovědí, které potřeboval, a tak zamířil do svého bytu, aby se převlékl do mudlovských šatů. Bude se držet plánu B: ignorovat jejich poslední setkání a stručně jí povědět o Nathanovi, aby se jí co nejdříve zbavil.

* * *

Bez hábitu se Severus cítil jako ve vitríně. I když jeho zimní plášť zakrýval většinu černého obleku, stejně byla pořád vidět příliš velká část bílé košile. Vyšší teplota v budově chemické sekce ani nejmenší nepomáhala - nutila ho odložit plášť a odhalit se ještě víc.

Vrátný ho informoval, kde se kancelář Grangerové nachází, ale ona tam nebyla. Zvažoval, že jí nechá pod dveřmi zprávu a vrátí se do Bradavic. I tak se to dozví dostatečně brzy a bude ho v průzkumu použité kletby závažně brzdit. Vydat se dál po chodbě najít Grangerovou ho přimělo jen varování skryté v Minervině hlase. Bylo jasné, že Minerva slíbila Poppy, že předají Nathana ke Svatému Mungovi, když bude jeho matka souhlasit, a to nemohl Severus dopustit. Potřeboval mít v této záležitosti Grangerovou na své straně, a aby toho dosáhl, musel s ní mluvit osobně.

Zastavil nějakého mladíka, pravděpodobně studenta, a zeptal se, kde by ji mohl najít.

“Myslím, že jsem ji viděl u profesora Brice v syntetické laboratoři. To je tahle chodba, první dveře vlevo, pane.”

Severus sklonil hlavu na znamení díků a vydal se podle studentových instrukcí. Spatřil ji za prosklenou stěnou, která dávala místnosti vzhled akvária. A mohl vidět i jejího společníka. Skvělé, pomyslel si Severus sarkasticky, kromě všeho ostatního musím teď ještě myslet na utajení kouzelnického světa. Rozhodl se vyčkat a sledovat, jestli ten mudla odejde.

Nebyli si vědomi okolního světa, a tak pozoroval jejich komunikaci. Viděl lépe na mudlu než na ni. Ten muž byl mladý, možná jen o pár let starší než Grangerová. Byla zaneprázdněná čímsi na pracovním stole a živě spolu diskutovali. Mudla se při rozhovoru smál a Severusovi se nelíbilo, jak se na ni přitom díval. Jak dlouho to ještě bude trvat?

Chodbu zaplnili další studenti, a jak tu Severus stál a čekal, cítil se ještě víc mimo svůj svět. Rozhlédl se, aby si našel k čekání lepší místo, a přitom zachytil část rozhovoru okolo procházejících osob, především jeden konkrétní komentář.

“Nebuď hloupá, Sarah. Jasně, že chodí s profesorkou Grangerovou. Nevšimla sis, že jsou pořád spolu?”

“To nic neznamená.”

“Ale prosím tě. Stačí se na ně podívat.”

Severus se připojil k pohledu dívčích očí směřujících k páru v laboratoři a zachytil, jak mudlovský profesor sáhl Grangerové na pramen vlasů padající jí do obličeje a zasunul jí ho za ucho. Zpočátku se jen díval, netuše, co ta scéna znamená, nebo proč potřeboval přemýšlet nad jejich významem. Pak se rozzlobil a přestal se starat o to, proč se tak cítí.

Rozhodl se, že už čekal dost dlouho a že nebude zas až takový problém, pokud bude muset na toho mudlu seslat kouzlo zapomnění. Přešel přes chodbu a otevřel dveře do laboratoře. Grangerová se k němu otočila.

“Severusi?”

Probodl ji pohledem. “Musíme si promluvit,” sdělil jí, protože se rozhodl jít přímo k věci.

Nezareagovala okamžitě, jen se na něj překvapeně zadívala a pak se obrátila zpátky k jakémusi experimentu, na kterém pracovala. Mudla těkal pohledem mezi nimi.

“Jsem v kritickém stádiu pokusu,” pronesla nakonec, stále zaměřená na svoji práci. “Může to pět minut počkat?” Konečně otočila hlavu, aby na něj viděla kvůli odpovědi. Vypadalo to, že je jí jeho přítomnost zde nepříjemná.

Omlouvám se, že hrdličky vyrušuju, pomyslel si sarkasticky a popošel blíž. Situace ho rozrušila víc, než se mu líbilo. Jako kdybych měl čas se tady poflakovat, když je náš syn na ošetřovně. Chtěl tohle říct, ale rozhodl se jen opřít zády o prázdný pracovní stůl nacházející se souběžně s tím, na kterém Grangerová pracovala, a čekal, až bude mít její plnou pozornost. Založil si ruce na hrudi a pro jistotu probodl toho mudlu pohledem. Když tím nedocílil, aby ten otravný muž opustil místnost, připravil si naservírovat mu to jako sladký jed. Grangerová rychle mrkla za sebe k místu, kde stál. Zůstal zticha, jen přenesl svoji pozornost od mudly k ní.

Znovu odvrátila pohled a promluvila dřív než on. “Severusi, toto je profesor Brice, můj kolega. Williame, toto je profesor Snape z té internátní školy, kam chodí Nathan.”

Mudla k němu zdvořile napřáhl ruku. Severus na něj hleděl a zvažoval svůj další tah. Když dospěl k rozhodnutí, uchopil mužovu ruku, podíval se mu do očí a k jejímu představování dodal: “A Nathanův otec.”

Na pracovním stole Grangerové zacinkalo sklo a Severus cítil, jak se mu koutek úst zvedl ve snaze zformovat se do úšklebku. Mudla vypadal tím prohlášením zaskočený přesně tak, jak doufal, že bude.

“Je milé konečně poznat Nathanova otce,” podařilo se muži ze sebe dostat. Celkem dobře skryl svůj neklid, a než pustil Severusovu ruku, nejistě ji stiskl.

Grangerová zamaskovala svou nervozitu téměř stejně zkušeně. “Skončila jsem,” řekla a otočila se k nim. Očima pátravě vyhledala ty Severusovy. Konečně měl její plnou pozornost.

“Musíme si promluvit,” zopakoval Severus své dřívější prohlášení.

“Můžeme použít moji kancelář; je to kousek po chodbě-”

“Nebo on může odejít,” navrhl Severus a ukázal palcem směrem k přespočetnému mudlovi.

“Pokud chceš, Hermiono, tak tu zůstanu.”

Severus nad mudlovou podrážděností pozvedl obočí, a pak se podíval na Grangerovou. Byla zneklidněná. Znovu si založil ruce na hrudi.

“To nebude nutné, Wille. Díky.”

Ale mudla, aby dokázal, že otravnost je jeho hlavním rysem, dál trval na svém: “Jsi si jistá? Nebude mi vadit tu zůstat.”

Severus protočil oči.

“Jsem si jistá. Ještě jednou díky, Wille. Promluvíme si později,” řekla a strkala zahlížejícího muže ke dveřím. Strpěl to dost neochotně, a než konečně vyšel ze dveří, ještě Grangerové něco pošeptal.

“Tvůj přítel se k tobě chová velmi ochranitelsky,” poznamenal Severus. “Ví, že se za jeho zády líbáš s jinými muži?”

Grangerová zalapala po dechu a probodla ho pohledem. “Mezi mnou a Williamem nic není, Severusi. Přála bych si, aby bylo, ale bohužel, nezajímá mě víc než jen jako můj známý. Srdce je hloupé. Moje si například vybralo místo něj tebe.”

Severus se naštvaně ušklíbl. “Mrzimorští by byli unesení.”

Povzdechla si a zeptala se: “Proč jsi tu?”

“Proč asi? Kvůli Nathanovi.”

“Co je s ním?” zeptala se a její rysy se pod tíhou obav zcela proměnily.

“Je na ošetřovně,” řekl a připravil se na příval otázek, který bude jistě následovat.

“Proč? Co se stalo? Je v pořádku? Jasně, že není; nebyl bys tady, kdyby to bylo jinak. Je to vážné, že?”

Čekal.

“Řekni něco!” dožadovala se.

“Už jsi skončila?” zeptal se.

“Prostě mluv!”

“Spí,” začal. Zamračila se. “Nemůžeme ho probudit,” dodal. Už otvírala pusu, než stihl dodat: “Zatím.”

Položila si ruku na čelo. “Proč spí? Co se stalo?”

“Máme podezření, že je to kletba vyvolávající spánek,” odpověděl, protože nechtěl její očividnou úzkost prodlužovat.

“Kletba… Kdo mu to udělal?” Oči, kterými na něj hleděla, byly divoké a jasné. “Severusi?”

“Nevím.” Jeho vlastní úzkost ze situace se projevila coby netrpělivost. Prsty si prohrábl vlasy.

“Cože? Chceš říct, že nevíte, kdo ho proklel? Čím ho proklel?” Neušlo mu její rozhořčení a v něm skryté obvinění.

“Včera byl naprosto v pořádku. Dnes ráno jsem ho našel v nebelvírské věži v posteli spícího. Kdybych nemusel učit nebo marnit čas cestováním sem na Minervin příkaz, možná bych už přišel na to, co se mu stalo.”

“Proč jsi to neřekl hned? Ztrácíme tu drahocenný čas!” Otočila se k němu zády a namířila si to ke dveřím.

Ještě si nepromluvili o Svatém Mungovi. “Grangerová! Ještě jsem s tebou neskončil!” zvolal, ale nezastavila se. “Sakra!” zaklel si pod nos. Nemohl magií zamknout dveře dřív, než jimi vyjde; bude muset běžet za ní.

Následoval ji chodbami a dohonil ji až na konci. “Grangerová!” popadl ji za ruku a zastavil ji.

Rozzlobeně se k němu otočila. “Ztrácíme čas, Severusi!” zopakovala a snažila se mu vykroutit. “Pusť mě, prosím.”

Rozhlédl se okolo sebe; všude byli mudlové. “Pitomé mudlovské zařízení,” zareptal si pro sebe naštvaně, protože musel zvažovat, co řekne. “Poppy ho chce poslat ke Svatému Mungovi. Až tě požádá o souhlas, nedovol to.” Pustil jí ruku. “Teď jsme skončili.”

“Ke Svatému Mungovi?” Její ustarané zamračení se prohloubilo, oči se ještě víc zostřily. Viděl, jak polkla. “Jak moc je to vážné? Nic přede mnou neskrývej, Severusi. Prostě mi řekni, co víš.”

“Není potřeba posílat ho ke Svatému Mungovi. Je stabilní, jeho životní funkce nejsou ohroženy. Jen zkrátka spí.”

“Proč tedy Poppy navrhuje Svatého Munga?” Kousla se do spodního rtu.

“Už jsem ti řekl, že zatím nevíme, jak ho probudit. Když Poppy neví, co dělat, posílá ke Svatému Mungovi místo toho, aby zvedla svůj líný zadek za židle a pustila se do výzkumu.”

Chvíli na něj jenom hleděla. Když se ta chvíle prodlužovala víc, než mu bylo příjemné, Severus si rozmrzele povzdechl.

“Dokud nebudu vědět, o co jde, neopustí Bradavice.”

Přestala se na něj dívat a zahleděla se kamsi do dálky. Vypadalo to, že jeho slova zvažuje, nebo v to aspoň doufal. Tak žena nebyla hloupá; měla by znát rizika, která byla s Nathanovým odchodem z hradu spojená.

“Potřebuji ho vidět,” řekla náhle. Její oči se opět zaměřily na něj, jasnější než předtím. “Musím ho vidět.” Otočila se k němu zády a vydala se doprava ke konci chodby.

Severus zaťal a zase uvolnil pěsti, a pak se rozhodl ji s opětovným klením následovat. Nepomohlo by, kdyby se přemístila a ve spěchu se rozštěpila; právě teď tohle opravdu nepotřeboval. Zahnul do chodby právě ve chvíli, kdy ji viděl vejít do místnosti, kam ji bohužel následoval i onen mudla.

Severus několika rychlými kroky došel k otevřeným dveřím a mohl vidět, jak Grangerová zády k němu sbírá papíry ze stolu. Mudla postával poblíž. Mohl také slyšet, co si povídají.

“Jsi rozrušená. Myslím, že by sis měla sednout a uklidnit se, Hermiono.”

“Nemám čas, Wille. Můžeš mi prosím prokázat laskavost a vysvětlit doktoru Ghazalimu, že mám problém v rodině a musela jsem narychlo odejít? Myslím, že teď nebude ve své kanceláři a nechci na něj čekat.”

“Hermiono, řekni mi, co se stalo Nathanovi… Možná můžu pomoct.”

Severusovi se opravdu nelíbil způsob, jakým ten muž vyslovoval jméno jeho syna.

Grangerová několikrát zamrkala, očividně se snažila udržet své emoce na uzdě. “Už pomáháš,” odpověděla, oči přilepené k desce stolu.

Muž konečně zachytil pohled, který na něj mířil od dveří. Severus si autoritativně překřížil paže na hrudi. Grangerová vzhlédla, zaregistrovala… mudlovu podrážděnost a přenesla svou pozornost ke dveřím a k němu. Přestala se svojí aktivitou a vypadalo to, že očekává, co Severus řekne.

“Půjdeš se mnou,” oznámil jí.

Nehádala se a rychle dokončila úklid. Mudla na něj dál upřeně hleděl. Severus, opřený o rám dveří, lhostejně snášel jeho pohled.

Zahlížení pokračovalo, dokud Grangerová jejich soustředění neprolomila. “Tak já půjdu. Tady je zpráva pro doktora Ghazaliho. Díky za všechno, Wille. Dám ti vědět, kdybych se zdržela na delší dobu.” Podala mu přeložený list papíru, vzala si kabát a tašku a vydala se k místu, kde stál Severus.

Ten se narovnal a ustoupil stranou. Mudla opustil místnost ještě před Grangerovou, ale zatímco zamykala kancelář, čekal na chodbě.

“Půjdu s tebou.”

Ten mudla je fakt otravný!

“To nebude nutné,” zasáhl Severus, než stihla Grangerová cokoliv říct. Vzal ji za ruku a vedl ji k východu, čímž se dostali z mudlova dohledu.

Po několika krocích na chladném vzduchu se Severus obrátil ke své tiché společnici a otázal se: “Odkud se můžeme přemístit?”

Vedla jej areálem univerzity. Její mlčení bylo čímsi znepokojivé; nečekal, že bude na situaci nebo na jeho přítomnost reagovat takhle. Pak se zamyslel nad tím, co o Hermioně Grangerové věděl, a dospěl k závěru, že by ho nic, co se jí týká, už nemělo překvapovat. Dnešní ráno toho bylo dalším dobrým příkladem - žádný křik, žádný pláč, žádné bláznivé pobíhání… a mudlovský přítel.

Vešli do slepé uličky mezi dvěma budovami a zastavili se. Už měla připravenou hůlku, když se otřásl při vzpomínce na mudlovy prsty v jejích vlasech. Vzal ji za ruku.

Na jeho pohyb odpověděla mlčenlivým pohledem překvapených, ale stále vystrašených očí.

“Nevracím se pro žádnou tvou část, kterou tu necháš.” Uchopil do jedné ruky hůlku a dalším pohybem ji místo za zápěstí chytil za nadloktí. Přistoupila blíž, a než stačil zareagovat, ocitl se v jejím náručí a s její hlavou na svém rameni. Oči měla zavřené, protože mu slepě důvěřovala.

Chvíli mu trvalo - při vdechování její vůně - uvést svůj mozek zpět do činnosti a zdárně zvládnout úspěšné přemístění. S mnohem hlasitějším prásknutím, než jaké vydával v posledních letech, zmizeli z Londýna a teď stáli, on stále obklopený jejím horkým tělem, v Prasinkách. Vypadalo to, že každá jejich část dorazila bez porušení, včetně její vůně. Zhluboka se nadechl, aby uspokojil svou potřebu znovu si ji vychutnat.

Pustila ho z objetí a pozvolna ustoupila. Otevřela oči a zadívala se přímo do jeho hrudi, na které měla položenou hlavu a přitisknutou ruku, jejíž prsty přejížděly po jeho kravatě. Pozorně ji sledoval, protože si nebyl jistý, co bude následovat, ale ona zrak nezvedla, jen se otočila a - stále potichu - vykročila k bráně na bradavické pozemky.

Tělem mu projelo zachvění, ale jestli to bylo kvůli ztrátě kontaktu s ní nebo chladným zimním dnem, o tom nehodlal přemýšlet. Jeho syn byl v teple hradu, prokletý, a potřeboval ho. To by měla být v tuto chvíli jeho jediná myšlenka.

Severus následoval Grangerovou přes pozemky, vstupními dveřmi a do nemocničního křídla, aby se ujistil, že se nepostaví proti jeho přání ponechat Nathana v Bradavicích.

Vešli na ošetřovnu a Grangerová se rozhlédla, protože se snažila zjistit, kde má syna začít hledat.

“Kudy?” zeptala se.

Severus ukázal na levou stranu a vydal se hned za ní. Když zahlédla Nathana, zrychlila krok téměř do běhu. On sám se přiblížil s mnohem menším chvatem. Chlapec se zdál ještě bledší než předtím a Severus se obával, jestli se během jeho nepřítomnosti Nathanův stav nezměnil k horšímu.

“Ach, zlatíčko…”

Grangerová se chvějící rukou dotkla malé bílé paže. Severus mlčky přihlížel.

“Drahoušku, jsi tak studený,” zašeptala natolik hlasitě, že to Severus slyšel, a položila chlapci druhou ruku na čelo.

“Proč jste mi nedal vědět, že je tady?” napomenula ho Poppy během svého rychlého příchodu k posteli. Severus neodpověděl.

“Je studený. Potřebuje víc dek,” oznámila Grangerová s oběma dlaněmi na Nathanově obličeji. “Je studený!” Mračila se, ale její naléhavost v důsledku slz volně jí stékajících po tvářích ztratila něco ze své síly.

Poppy zakouzlila jedno ze svých diagnostických kouzel, a pak oslovila ženu, stále držící jejího pacienta: “Je v hlubokém spánku; není neobvyklé, když má jeho tělo nižší teplotu než normálně. Slečno Grangerová, ačkoliv máme podezření, že příčinou jeho spánku je prokletí, nevíme jistě, jaká kletba to byla. Nemám zde prostředky, jak ho léčit. Potřebuji váš souhlas, abychom ho mohli poslat ke Svatému Mungovi, kde ho může prohlédnout nějaký specialista.”

Když lékouzelnice zmínila Svatého Munga, Severus přistoupil blíž k posteli. Poppy na něj ostře pohlédla, on jí odpověděl zamračením. Grangerová dál pozorovala Nathanovu bledou tvář.

“Jak někdo může ublížit nevinnému dítěti? Co mohl udělat, aby si tohle zasloužil?”

Bolest v jejím hlase ho částečně odzbrojila. Narodil se jako můj syn, zněla podle něj odpověď na její otázku. Nezvedl oči od synových přikrytých nohou.

“Slečno Grangerová, myslím, že léčitelé u Svatého Munga mu možná budou schopní pomoci, ale potřebuji váš souhlas, abych ho tam poslala,” trvala Poppy na svém.

“Nemůže opustit Bradavice.”

Při těch slovech obrátil Severus zrak zpátky k ní a tiše vydechl úlevou.

“Tady pro něj nemůžeme nic udělat. Nevím, co Severus řekl -”

“Mně řekl, že zjistí, co se stalo, a najde způsob, jak Nathana vzbudit. Mimochodem,” odfrkla si Grangerová a obrátila se k němu, “co tu stále ještě děláš? Máš provádět výzkum.”

Obočí mu při tom prohlášení vyletělo vzhůru. Když ještě navíc trochu pozvedla svou netrpělivou bradu, přimhouřil oči a řekl: “Asi bych se do toho měl pustit, protože o ´vzlykání nad spícím chlapcem´ se postaráš ty.” Otočil se na podpatku, postrádaje svůj obvyklý vlající kouzelnický hábit, a zamířil ke dveřím.

“Brzy se k tobě připojím,” zavolala za ním.

Jistěže to udělá, pomyslel si a vykročil na bradavickou chodbu.

* * *

Příště… Severus a Hermiona spolupracují a Nathan najde způsob, jak být slyšen.