Na sovích křídlech

Prolog

červenec 1969

„Dej ho sem! Je můj!“

„Ani náhodou, já ho našel.“

„Jo, v mojí skříni.“

„To není pravda! Ležel zapadlý za pohovkou v salonu.“

„Jen jsem si ho tam odložil,“ ohradil se menší z chlapců, kteří se uprostřed pokoje přetahovali o hračku. Starší hoch nakonec vyhrál, přece jen měl větší sílu. Sevřel v ruce malý model zvířete a vyběhl ven.

Rychle se rozhlédl po chodbě, ale strohé zdi mu nenabízely moc možností a neměl ani příliš času ukrýt svůj úlovek. V tom mu do očí padl ohyzdný předmět na podestě schodiště, o který při svých honičkách často zakopávali. Tam nikoho nenapadne hledat. Urychleně k němu seběhl a zasunul malý předmět do útrob trolí nohy, sloužící jako stojan na deštníky.

Na chodbě za ním bouchly dveře a ozvěna mu přinesla dusot drobných rychlých kroků. Vzápětí se kolem prohnal s brekem jeho soupeř, bleskově sjel po schodech a vpadl do salonu. Dveře se rozlétly a halou zahřměl hlas jejich matky.

„Okamžitě vrať bratrovi tu figurku!“

To zrovna! Je přece jeho. Našel ji. Brácha má tolik hraček, že mu rozhodně nebude chybět. A pak – nikdo neví, kam ji schoval. Nenajdou ji, kdyby se rozkrájeli, a on nic neřekne.

Jenže matka mávla rázně hůlkou: „Accio figurka!“

Z podesty se ozval rachot a vzduchem se dolů snesl drobný předmět. Matčina tvář se zachmuřila. Mladší hoch natáhl radostně ruku do výšky a sevřel do pěstičky malý pohyblivý model, přičemž se vítězoslavně ušklíbl na svého bratra.

Ten se neudržel a vyštěkl: „Tak si ho nech, ty kňourale! Jednou budu mít opravdického hipogryfa. Živého. Budu na něm lítat po nebi. Ale tebe nesvezu.“

Menší hoch opět začal natahovat.

„Tak dost. Zmiz do svého pokoje! A koukej přemýšlet o tom, co je to slušné chování,“ přikázala matka přísně staršímu synovi. Pak obrátila svoji pozornost k uplakané tvářičce a její hlas zněžněl: „A ty pojď se mnou, dám ti v kuchyni něco dobrého. Co bys řekl na malinovou zmrzlinu?“

Chlapci se rozzářili oči a přes slzy se vesele usmál. Než se za nimi zavřely kuchyňské dveře, zvedla matka ještě hlavu ke schodišti. Starší ze synů odcházel nahoru do patra a nepochybně cítil v zádech její studený pohled.

první kapitola