Na sovích křídlech

Songfic

Povídka je takovým zvláštním příkladem toho, co můžou mít společného Tolkienův příběh, nemoc blízkého člověka a trojitý toeloop.

* * * * * * *

Lay down
Your sweet and weary head
The night is falling
You have come to journey's end
Sleep now
And dream of the ones who came before
They are calling
From across the distant shore

Dveře na chodbu se průvanem pootevřely. Slyším za nimi hlasy… To je trenér a táta… Co to říká? Dnes ráno… tiše, ve spánku… Promiňte, ale měla by… ne, má naději na dobré umístění… poslední radost…

Ne! Ne, to není pravda! Zdá se mi to, mluví o někom jiném. Určitě. Přece byla včera v nemocnici veselá, přála mi hodně štěstí.

Jeď i za mně, holčičko.

Nedokážu uvázat ani jednoduchou kličku na tkaničkách bruslí, jak se mi třesou ruce. Po tváři mi tečou slzy a na hrudi se mísí se skleněnými perličkami kostýmu. Mami… Teď přece nemůžu soutěžit, boj o medaile je přece tak malicherný…

Why do you weep?
What are these tears upon your face?
Soon you will see
All of your fears will pass away
Safe in my arms
You're only sleeping

Jak jsi mi to mohla udělat? Tolik jsem se těšila, až pojedu jenom pro tebe. A teď to neuvidíš. Nikdy už to neuvidíš.

Nevezmeš mě do náruče a nebudeš mě držet za ruku, až se budu klepat nervozitou, jaké známky mi přidělí rozhodčí. Pro koho jsem tak dřela? Tobě jsem chtěla dokázat, že to zvládnu. Myslela jsem si, že když překonám sama sebe, přemůžeš i ty to zlo v sobě. Byla jsem hloupá, tvůj příběh je příliš skutečný.

What can you see
On the horizon?
Why do the white gulls call?
Across the sea
A pale moon rises
The ships have come to carry you home

Volají mě. Rychle si otírám vlhké tváře a vycházím ze šatny. Přistoupím na jejich hru. Nechtějí, abych se to zatím dozvěděla. Jako by se tím něco změnilo. Tak tedy pojedu naposledy svou volnou jízdu. Pro tebe. Pro to, co je za obzorem.

And all will turn
To silver glass
A light on the water
All Souls pass

Naslouchám hudbě, který naplňuje každý kousíček prostoru kolem mne i ve mně. Už nepláču. Vím, proč jsi tuhle píseň tak milovala, mami. Je v ní všechno. Smutek, loučení, naděje. Tys věděla, že loď, která tě odveze přes moře, už kotví v přístavu. Proto jsi tolik chtěla, abych si vybrala právě tuhle skladbu, i když k ní trenér udělal tak těžkou choreografii. Abych pochopila.

Hope fades
Into the world of night
Through shadows falling
Out of memory and time
Don't say
We have come now to the end
White shores are calling
You and I will meet again
And you'll be here in my arms
Just sleeping

Zvláštně podbarvený hlas se nese stadionem. Uprostřed obrovské bílé plochy se míhá drobná postavička ve stříbřitém trikotu a odvážně krouží těžké piruety. V jejím bruslení je něco neskutečného, něco nadpozemského. To není obyčejná jízda po ledu, to je sklouznutí křehké skořápky lodě po vzedmuté vlně, lesknoucí se paprsky měsíčního světla. Prsty prosebně letí vstříc bílým rackům. Skoky plynou s lehkostí, jako by je nadnášel svěží vánek.

What can you see
On the horizon?
Why do the white gulls call?
Across the sea
A pale moon rises
The ships have come to carry you home

Světlo z reflektorů mění svou intenzitu a jeho projasnění vytváří iluzi svítání. S posledním tónem natahuji paže do dálky. Nevnímám kužel světla, který halí mou postavu do zlaté záře ani počínající potlesk v hledišti. Přede mnou se rozprostírá tichý klidný kraj za ranního rozbřesku.

Vidím tě, mami. Stojíš tam v písku na břehu moře… Vysoká, bílá, s vlajícími vlasy. Co na tom, žes ke konci už žádné vlasy neměla… Pro mě zůstaneš navždycky takhle krásná.

Paní lesa. Elfka. Moje královna.

And all will turn
To silver glass
A light on the water
Grey ships pass
Into the West

KONEC